Můj vztah k moto

Jak jsem tak projížděl Signály, zjistil jsem, že toho tu moc o motorkářích není. Ne že bych hledal server pro motorkáře, ale někoho věřícího, kdo již motorku vlastní. Abych tak řekl, nepatřím k té skupině lidí, kteří trhají trhají časové limity.....

Když jsem si v 16 koupil motorku, nebyla to žádná velká sláva, ale mě to chytlo. Později však, když postupně začala mít má motorkářská prvotina nedostatky takových rozměrů, že jsem moc nejezdil (pochopte, ono to už taky nebaví, když člověk jede na výlet, a po 15 km se musí hodně rychle vrátit, protože už cítí, jak motor vynechává), jsem se občas podíval po nějakém jinčím stroji. Jenže "přirozená ostýchavost" mi tak trochu bránila, abych šel do něčeho většího. Snad také to, že nejsem úplně motorkář tělem i duší, ale že mě pěkná vyjíždka na motorce potěší, hlavně když je to spojeno s nějakým např. poutním místem. Navíc k tomu ani nepřidalo to, že jsem v této oblasti u nás v rodině tak trochu průkopník-jsem nejstarší a i když má tatka jawku 350, tak taky zdůraznoval střízlivý přístup k motorkám. A navíc u některých lidí to vzbuzuje smíšené pocity, když vidí věřícího kluka, jak si koupí silnější motorku, snad proto, že v tom vidí symbol přepychu. Ale nakonec jsem do toho šel, s tím, že když by to nědělalo dobrotu, tak ji hned prodám. První měsíc jsem se s ní sžíval naplno. Ale všechno bylo nakonec v pohodě, já jsem měl naprosto skvělý pocit, že už nejsem závislýna síle protivětru a kopci, ale že už o tom, jak pojedu, rozhoduju já, a ne výkon. Samozřejmě, že soudit se má až s odstupem času, když člověk nemá ten počáteční respekt. Nicméně říkám, že když člověk chce jezdit rozumě, tak mu to stačí. Abych se přiznal, první půl rok jsem se zžíval s faktem, že do kopce se dá i řadit (nejen podřadizovat), že místo, kudy člověk projíždí nemusí být ihned postiženo smogovou situací (trochu s nadsázkou řečeno:)) a hlavně, že se vyhne divným pocitům, když někoho veze (třeba spolužačku...) a 5 km po cestě jí musí poprosit, jestli by ho nezatlačila, že je to sice drobnost, ale hold se musí roztláčet....Abych však tady nedělal falešně špatnou reklamu mé původní motorce-je to krásný sběratelský kousek, nicméně měl jednu mouchu, jednu hloupou vadu na kterou se mi dlouho nedařilo přijít, v důsledku čehož nastaly již zmíněné kompolikace.

Nyní je situace taková, že jsem si celkem zvykl a začínám trochu víc chápat, že jezdit trochu s větší zodpovědností (i když nejsem pirát silnic) neuškodí. Ono hlavně na motorce je důležité, aby člověk myslel trochu i za ostatní. Jednou se mi stalo, že jsem jel po našem městě předepsanou rychlostí. Z mé strany bylo vše ok, ale najednou si jedna paní s autem (zrovna parkovala)vymyslela, že mi vjede do silnice. Nebyla to žádná tragédie, já jsem to ubrzdil a ona se omluvila (navíc jsem zjistil, že to byla učitelka ze základky), ale nemuselo to třeba zrovna takhle dopadnout.

První věcí, kterou jsem hned udělal, když jsem měl novou motorku, bylo to, že jsem si ji nechal posvětit (nebo požehnat?:-)). A musím říct že od té doby jsem měl již několikrát šanci to poznat. Boží ochrana je zvlášt tady zapotřebí, i když se na to nechci vymlouvat. Snad ještě jednu věc, na kterou jsem zapomněl, ale kterou jsem už napravil je nálepka ryby.