Něco o čz 125/476...

Takže tou mojí první motorkou byla čezeta 125/476. První dojem-krásná, mohutná a určitě výkoná. Dojem šestnáctiletého mladíka, který do té doby strouhal pařeza nebo nějakou padesátku. Ale musím přiznat, že to hlavní ve své kráse si zachovala. Nejdříve byly trochu problémy s přihlášením, protože já, coby nezkušenej obchodník s motorkama, jsem si ani nezkontroloval, jestli má výrobní štítek. A tak jsem jezdíl půl roku bez přihlášení, nakonec se však ale problém vyřešil. No mezi vrstevníkama ze základky jsem měl něco co mi záviděli, protože jsem byl jeden z nejstarších (v téže třídě). To se změnilo, když dospěli. Pak už bylo čezet v Moravských Budějovicích trochu víc (ale řekl bych, že ne mojí zásluhou...). Chvíli tohle období trvalo, než se zase začala situace měnit v důsledky vyššího věku. Ti kteří si motorku koupili z hecu, je postupně prodávali, takže nakonec jsme zůstali dva. Abych to jenom upřesnil, nejsme žádná parta, která jezdila někam moc spolu, spíš jsme se zdravili na silnici. A tak plynul čas a já se samozřejmě už dávno začal potýkat s problémem zvaným dobíjení. Všechno bylo na motorce ok až na to dobíjení (nebo co to vůbec bylo). To jsme takhle jednou jeli na vyjíždku s tatkem do Brna a za hodinu jsme už byli zpátky. No byl to fofr, no...Problém ne a ne vyřešit a ani vlastně do tedka nevím v čem to pořádně je, i když doufám, že jsem to vyřešil dodáním polovodičového relátka, jak mi poradil kamarád. Za tu dobu taky dostala nové oblečení v podobě nových chromů, elektriky a něco málo dodělávek. Když ještě stále přetrvával problém s dobíjením, už jsem se začal poohlížet po něčem jiném, a tak jsem přemýšlel, co s ní. Napadlo mě ji prodat, jenže za ty peníze, které jsme do toho vrazili, to stejně nikdo nekoupil a tak mi půl roku stála v garáži (to jsem měl už jinou) až se to nakonec vyvinulo v to, že na tom bude jezdit o čtyři roky mladší brácha. Abych však řekl i druhou pravdu, je to morka, která byla v sedmdesátých letech chloubou zlatých českých ručiček a proto z ní také dých něco historie. Je to ten typ motorek, které s vyšším věkem přidávají na hodnotě. A tak se už těším, až si ji v létě od bráchy půjčím a pojedu se podívat na nějaké tiché místo, kolem bude téct potůček a kde bude v blízkosti starší klášter, ve kterém bude zrovna sloužena mše svatá...zkrátka romantika......