Má cesta za pannou Marií do Medžugorje

Asi v červnu roku 2009 jsem na signaly napsal příspěvek, jestli někdo nechce jet se mnou na motorce do Medžugorje na Mladifest. Pár ohlasů se objevilo, ale nic závazného. A tak jsem kontaktoval jednoho kněze z Velké Bíteše-majitele motocyklu Honda Translap 600, zda-li by nechtěl jet se mnou. A protože to je kněz jak se patří, tak řekl, že jo. Později mě ještě kontaktoval jeden dobrej chlapík ze Slovenka, že by taky jel. A tak vznikla tříčlenná výprava. Jenže...těsně před odjezdem mi zavolal motorkář kněz, že onemocněl a bohužel nebude moct jet. Velmi mě to zamrzelo, neboť bychom měli duchovní doprovod. Ale jelikož bylo den před odjezdem, už nebyl čas něco měnit-pokud jsme chtěli přijet na Mladifest. Ještě na poslední chvíli mi někdo psal, že kdyby to zjistil dříve, tak by taky jel. Snad příště no. A pak nadešel den 29.7. 09 a já v plné polní vyrazil z Moravských Budějovic směrem na Vídeň. První benzinka za Vídní (asi 140 km) byla naším bodem setkání s kolegou "zo Slovenska". A jelikož toto byla moje první velká cesta na motce, viděl jsem v něm také oporu. Měl sice Hondu CB 1300, staršího brášku mého céba, ale plyn šetřil, takže jsme vyrazili směrem na Graz. Jen informce-v Rakousku je nutné mít na motce dálniční známku. A potom jsme se orientovali na slovinský Maribor. Zde jsme si zajeli asi 10 km, ale vzhledem k ujeté vzdálenosti to skoro nic nebylo. K večeru jsme se dostali až do Karlovacu-asi 50 km za Záhřebem. Tady jsme nakonec našli v Duga Rese nocleh-měl být velmi levný, ale jestli je 100 kun na noc pro jednoho levný....V důsledku delší cesty-za ten den jsme ujeli něco přes 50 km-jsem spal jak kotě. Druhého dne jsme se vydali dále-kolem Plitvických jezer (původně jsme měli jet stále po dálnici, ale...) a potom po dálnici do Splitu. Tady Sluníčko pěkně smažilo, takže zastavit na chvíli znamelo pěkně se v motorkářském zpotit. Pokračovali jsme podél pobřeží posetého letovisky do Makarské. Zde bylo asi nejvíce fascinující to moře, pobřeží a z druhé strany hory. Ale cestovat tímhle tempem jako zde by bylo na hodně dlouho-samé zatáčky, courající se auta a plná čára. Ale za ten pohled to stálo. V Makarské jsme sjeli do vnitrozemí na Vragorac (teď už dálnice vede až sem) a potom hurá za Bosenské hranice. Odpoledne jsme byli už v Medžu. Odměnou bylo vědomí, že teď mě čeká 7 nocí před pannou Marií. Motorky jsme schovali, ubytovali se a já jsem se druhého dne účastnil zahájení 20. Mladifestu.

Proběhlo představování států. Jenom jsem koukal, odkud všude tady jsou lidé-Indie, Severní Korea, Nový Zéland, Etiopie, Filipíny, USA,....Bylo tady asi 50000 lidí. Program následujících dní byl podobný: dopoledne svědectví, odpoledne také+růženec, mše, adorace. Vše za doprovodu mezinárodního souboru, který se tedy opravdu činil. Během Mladifestu také proběhlo zjevení na Podbrdu. A abych byl co nejblíže, šel jsem se známými noc před tím spát pod modrý kříž, kde mělo být zjevení. Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem se dostal tak blízko takovéto události. Druhého dne (v neděli) nás vzbudili lidé, kteří sem houfně přicházeli a začala modlitba růženců, zpěvů, atd. V 9:00 začalo zjevení, které měla Miriam. Sice jsem ji viděl na záda, ale i tak jsem poznal že mluví a gestikuluje. Během zjevení někteří užasle říkali, že vidí ve Slunci přicházet Pána Ježíše. Někteří posledí křičeli a dokonce 2 Italky prý pannu Marii viděli. Já, ač jsem se snažil co to šlo, jsem nic neviděl, ale to nevadí. V poselství vyzývala panna Maria k obrácení a aby lidé přijali Krista jako sluneční paprsky, .....

Mimo to jsem také navštívil Cenacollo (nevím jestli jsem to dobře napsal), kde jsou narkomani, kteří se léčí prací a modlitbou. K závěru setkání mladých také proběhl průvod po Medžugorii se svíčkami, pěkné. Poslední den večer proběhlo rozloučení a slavnostní ohňostroj. Atmosféra byla úžasná. A jelikož jsme zůstaváli o den déle, šel jsem se druhého dne sám podívat na Križevac, všichni odjeli nebo odjížděli, takže o klid nebyla nouze.

7.8. jsme vyjeli zpět. U Makarské jsme se vykoupali a pokračovali. Jediné co nás trápilo byla zadní guma mého kolegy, neboť se začala velmi sjížděť, ale nakonec vše dopadlo v pořádku. Tentokrát jsme ale už nespali v ubytovně, ale na odpočívadle na benzince. Místem našeho rozloučení byla benzinka, kde jsme se poprvé setkali.

Ještě dnes vzpomínám na tyto chvíle v Medžugorii, kde se mi strašně líbilo. Všem vřele doporučuji, ať jedete jakkoliv.:-)